Nový pohled na svět kolem, cesta k sebedůvěře, nová přáteství i jedno rozbité, vymazelná marmeláda od zákaznice a svoboda. To jsou v kostce mé ztráty a nálezy s VG.
Přemýšlím, co všechno je díky "Viktorice" v mém životě jinak. První, co mě napadá, je schopnost rozeznat těhulku v době, kdy ani sama neví, že je těhotná. Taky chodím po obchodech a dívám se na oblečení úplně jinak. Zkoumám střihy a když mě něco zaujme, přemýšlím o tom, jak střih přizpůsobit tak, aby šel nosit i v těhotenství. Jsem hodně vybíravá na materiály a vlastně zjišťuji, jak mě můj nový pohled na oblečení nenechá koupit jen tak něco. Ten nový pohled se vlastně netýká jen oblečení, ale širšího pohledu na svět kolem. Mám mnohem větší respekt k lidem, kteří měli tu odvahu vzdát se bezpečí zaměstnaneckého poměru a vrhli se do nejistých podnikatelských vod. Když v sobotu procházím farmářským trhem, říkám si, kolik času, energie, snahy a námahy musí prodejci vynaložit, aby tam za jakéhokoliv počasí byli a měli všechno i s krásným úsměvem pro zákazníka už ráno přichystané.
Viktorka mě také učí odvaze a sebedůvěře. Často si před sebe dávám cíle, aniž bych věděla, jak se jich zhostit. Začínám ale zjišťovat, že možná bývá cestou k cíli už samotné rozhodnutí chtít někam dojít. Prostě si vezmu do hlavy, že dostanu s Viktorkou do televize. Fajn, hezký nápad. Ale jak na to, když tam nikoho neznám a nemám desetitisíce na placenou reklamu. A tak pak chodím s očima otevřenýma a najednou se lidé a události začnou propojovat, až stojím ve studiu a čekám na vstup do přímého přenosu.
S Viktorkou je také spojeno pár ztrát. Třeba marně hledám v hlavě tlačítko, kterých bych vypnula neustálý tok pracovních myšlenek. Práce mi prostupuje do každého dne, neustále mám v hlavě seznam věcí, které je potřeba udělat. Asi se musím snažit tu stopku v hlavě najít, ale zatím jsem v období ztráty takového toho času, kdy vím, že nic nemusím. K tomu mi ale budou muset ještě trochu povyrůst holčičky :) Také jsem ztratila punc partnera pro banky. Když jsem byla zaměstnanec, tak mě vítali pomalu s otevřenou náručí. V roli začínajícího podnikatele je to jiné, nadšení půjčit mi peníze rázem ochladlo. Ale takové bitvy se dají ještě snad postupem času vyhrát. Mám za sebou bohužel i jednou velkou prohranou bitvu. Nejprve šlo o přátelství. Přátelství, za které jsem byla schopná dát obě ruce do ohně. Pak se přátelství rozrostlo, na začátku Viktorky jsme byly dvě. Slyšela jsem hodně příběhů o tom, jak to lidem nevyšlo a že se tím rozbilo i přátelství. Nevěřila jsem, že něco takového by se mohlo stát i nám. Jenže se to stalo. Už vím, že kamarádství a práce jsou dva odlišné světy. To ponaučení bylo vykoupené bohužel příliš draze. Málem to celý projekt zničilo, navíc to dodnes bolí.
Na cestě s Viktorkou zažívám naštěstí víc dobrého než zlého. Na Dyzajn Marketech, Fashion Marketech a veletrzích se setkávám se zákaznicemi tváří v tvář. Jsou to neuvěřitelná setkání, která mě nabíjí energií a posouvají mě dál. Je těžké slovy vyjádřit, jak skvělý je to pocit, když zákaznice plesá nad kolekcí a neví jaké šaty koupit dřív. Pak se šťastná vrací a kolekci si rozšiřije. Nebo jako poděkování pošle vymazlenou domácí marmeládu! Jsou to chvíle, kdy mi bije srdce jak o závod. Za co jsem také Viktorce vděčná, je svoboda. Skočila jsem do hluboké vody a snažím se učit plavat. A nejen plavat! Rozvíjím se v mnoha nových oblastech, dělám něco, co mě obrovsky baví a fascinuje. Když mám nemocné děti, neprožívám stres, jsem prostě s nimi a jsem šťastná.
