Jak to bylo dál, aneb co se do příběhu o nás nevešlo

Možná to znáte. Máte práci, která vás baví, dává vám smysl, ale vyžaduje minimálně osm hodin času denně. Říkáte si, jak to budete jednou zvládat s dětmi a při tom máte v hlavě nenápadně spuštěný radar pro případ, že se objeví příležitost, která umožní zajímavou práci a rodinu skloubit. Měla jsem to štěstí, že můj radar takovou situaci zachytil a já se bez zkušeností a business plánu vrhla na podnikání. Nadšení, přiměřená míra strachu a selský rozum - to byly na začátku nejdůležitější esence celého projektu.

Sen, co mi nedal spát

Je leden 2012 a mám v hlavě skvělý podnikatelský plán. Vzbuzuje ve mě tak velké nadšení, že v noci nemůžu spát. Má to ale háček - jsem těhotná, chodím do práce, dálkově dělám školu a mám doma čtyř letou slečnu. Prostě a jednoduše už nemám žádnou volnou kapacitu na to, abych se pouštěla do něčeho dalšího. Tak o tom alespoň sním. Čas letí jak o závod, miminko přichází na svět koncem května a dává mi tak dva roky na realizaci mých podnikatelských snů. Nic složitého to vlastně není. Zkušenosti sice vůbec žádné nemám, ale šikovnou švadlenku už mám, obchodů s látkami je po Praze spousta. Tak si dávám léto s holčičkami (kromě pár zkoušek zameškaných kvůli porodu) a v září se na to vrhnu.

Bude to krásný a bude to český

Léto je pryč a tak se do toho pouštím. Začínám však zjišťovat, jaká je s elastickým úpletem na trhu bída. Obchod s luxusními látkami po několika diskuzích přiznává, že dováží úplety druhé jakosti! To se příčí mé představě o krásném a kvalitím produktu. Pátrám dál. Na mysl se mi dere tuším zeměpis ze základní školy. Ti, co jsou z generace "husákových dětí" budou vědět - museli jsme umět přiřadit různé druhy průmyslové výroby k různým oblastem a městům. Nikdy jsem v tom nebyla moc dobrá, ale v uších mi rezonovalo, že textilní průmysl tu prostě byl. Měním strategii a hledám materiál přímo u českého výrobce. Přece se to nemohlo všechno ztratit! Po několika dnech marného pátrání mám pocit, že po dvaceti letech je všechno jinak. Můj podnikatelský sen je v ohrožení. Snu se odmítám tak jednoduše vzdát, jsem připravená se za něj rvát!

Z jednacího stolu přebalovací pult

A tak pátrám dál. Narazím na jednoho vstřícného pána, který má textilní výrobu někde u Chebu. Dělá úplety, barvy nic moc a ani podíl elastického vlákna není, co bych si představovala. Po delší debatě mi ale dává zajímavý kontakt na jinou českou firmu. Že by světlo na konci tunelu? Vyrážím na svou první obchodní schůzku v nové roli - matky podnikatelky. Čtyřměsíční Markétku si beru pochopitelně s sebou, je přece tak krásný říjnový den zalitý sluncem. Hodlám si to užít, nechávám doma auto a vyrážím vlakem. Vždyť jsou to jen tři přestupy vlakem a pak kousek autobusem! Po třech hodinách cestování přijíždím před brány výroby, abych zjistila, že obchodní oddělení je v jiném městě. Přesun by za normálních okolností nebyl problém, ale žádný rozumný spoj se do finální destinace nenabízí. Dokážu být dost roztržitá a na podobné kousky jsem u sebe už zvyklá. Paní ve výrobě se mě nakonec při pohledu na kočárek zželí a že to prý nějak zvládneme i s paní z obchodního oddlění na telefonu. V jednací místnosti na stole rozkládám dcerku, abych jí přebalila, pak kojím a do toho všecho ze sebe sypu ten svůj úžasný podnikatelský záměr. Paní je ze mě trochu v šoku. Nakonec odjížím s příslibem, že mi vyrobí jedny šaty v různých materiálech a pak uvidíme.

Změna plánu, rozjíždím to ve velkém

Za pár týdnů dostávám balíček a zírám - je mi jasné, že tohle je trefa do černého. Krásně zpracované šaty z pěti různých elastických materiálů. Další schůzka ve výrobě je už na konkrétní téma. Ano, prý mi vyrobí materiál, jaký budu chtít. A ano, udělají ho v jakékoliv barvě! Jen to má háček - od odstínu vyrobí minimálně 60 kilo. Netušila jsem, že látka se vyrábí na kila a ne na metry! Nevěřím svým uším a ptám se, kolik šatů z jednoho kila udělám. Prý záleží od složitosti fazóny, gramáže materiálu a další spoustě věcí. Doma pak na kuchyňské váze vážím své šaty. Další změna strategie. Je mi jasné, že pokud to myslím s celým nápadem vážně, tohle je jediná správná cesta.

Díky, že vás mám

A na té cestě jdu už třetím rokem. Už vím, co je to fazona, konstrukce a stupňování střihů. A taky toho ještě hodně nevím. Ale snažím se učit za pochodu. Naštěstí mám kliku na lidi kolem, kteří jsou skvělí ve svých profesích a kteří se o své znalosti rádi dělí. A také mám kolem sebe úžasnou rodinu, která mi důvěřuje a ve všech mých bláznivých nápadech mě podporuje. Právě bez té podpory od velkých věcí, jako je investice rodinných financí do mého projektu, až po ty zdánlivě malé, když mi není vyčítaná nevyžehlená košile. Ti všichni mi pomáhají stavět můj sen na nohy a za to jim patří můj obrovský dík!